Paměť je opakovaná možnost. Paměť umožňuje návraty. Genius loci je to, proč se na nějaké místo vracíme. Krajina je to, co nás odlišuje od ostatních národů a co zakládá nejenom naši kulturu a identitu, ale ovlivňuje i to, jak cítíme a myslíme.

Když jsem přemýšlel o úvodu ke kapitole Genius loci, vzpomněl jsem si na pana Václava Cílka. Ten k nám o hodnotách naší krajiny promlouval tolikrát, tak erudovaně a tak krásně, že bych to nikdy nedokázal lépe. Doufám proto, že se na mne nebude pan Cílek zlobit, když na úvod přenechám slovo jemu:

Hovořit dnes o krajině, jejím rázu a jejím působení znamená zejména hovořit o architektuře a urbanismu, protože ty z největší míry určují budoucí charakter naší země. Měli bychom se ptát, jak je možné, že tolik obdivovanou českou krajinu vytvořili lidé bez znalosti územního plánování a že tu krásnou lidovou architekturu stavěli celá staletí lidé bez architektonického vzdělání? Kde se stala chyba, že jsme si nechali vnutit všechny ty krásné, vědecké a stylotvorné designy, ve kterých se necítíme dobře?

Nejspíš málo respektujeme to základní - místo a jeho duch. Christopher Day říká: „Duch místa živí přístup a činy těch, kteří ho řídí, stavějí, spravují a užívají. Kde se zničí místo, tam se zničí i kultura, následuje sociální i osobní znehodnocení… Každý region měl strukturální systém odpovídající materiálům, klimatu a kultuře - což je něco, co by se z rozmaru nemělo zahodit. Tento systém do velké míry určoval způsob výstavby. Rozměry místního stavebního dřeva omezovaly délku trámů, a tím i rozsah klenebních polí a šířku budovy. To způsobovalo vnitřní jednotnost všech budov v dané oblasti, dokonce i v rozmezí několika staletí."

Tento duch místa má jako každá jiná osobnost celou řadu vlastností, které jsou jak zcela praktické a přízemní, tak i vznešené. Duch místa není poetickou koncepcí romantiků, ale způsobem, jak místo funguje a ovlivňuje naše těla, organizaci práce i pocity. Day k tomu říká: „Stejně jako nám změna prostředí o dovolené dokáže ulevit od stresu, může nám i naše každodenní okolí dodat energii, vyrovnat nálady, snížit pocit tlaku a inspirovat či motivovat… Jakmile pochopíme, jak na nás okolí působí, dokážeme utvářet místa, která slouží k užitku v nich žijícím lidem. Prostředí připravované ne za účelem něco vyjádřit, ale podpořit nálady, pocity a vnitřní rozvoj, může prospívat fyzickému, psychickému i sociálnímu zdraví - vnitřním kořenům individuality.“

„Víme-li, kdo jsme a odkud přicházíme, má naše identita pevné základy. Bez této znalosti se podlamuje. Toto vědění má dopad na naše zdraví, jak psychické, tak tělesné. Také posiluje nebo oslabuje sociální soudržnost, hodnoty a stabilitu… Jde také o schopnost míst poskytnout nám jistotu, zakořenit nás. Musíme vytvářet místa, kam lidé patří; místa, která náleží tam, kde jsou, a budovy, které na tato místa patří,“ říká Christopher Day.

Mnohokrát jsem si všiml, že když někdo chce postavit nějakou velkou, dominantní a ošklivou budovu, vybere si pro ni ten nejkrásnější kout krajiny.

Volně z publikace Vstoupit do krajiny Václava Cílka

Poznámka:

Day Ch., Duch a místo. Uzdravování našeho prostředí, ERA, Brno 2004