Mezi řekou Ostravicí a Lysou horou, jež v onom obrovském věnci Slezských Beskyd svůj hladký štít k nebesům vznáší, rozkládá se tichá horská vesnice Janovice, jejíž obyvatelé rolnictvím a jiní ve vzdálených továrnách pracně se živí dle způsobu skromných předků svých.

Pohled na Beskydy od ZŠ v Janovicích

Takto začíná své vyprávění kronikář, řídící učitel Jindřich Červinka, v první dílu pamětní knihy obce Janovice.

Tento článek se ale nechce a nebude znovu zabývat věčným opisováním údajů o podrobné historii obce a dalších údajů veřejně přístupných na internetu. K tomu na webových stránkách slouží odkazy. Stejně tak tomu bude na našem malém webovém portálu. V tomto článku se pokusíme upozornit na rozpor a pokrytectví, s jakým je charakter obce Janovice prezentován oficiálně a jaká je někdy skutečnost.

Obec Janovice, jako sídlo venkovského charakteru, které je zasazeno do členité, krásné a zajímavé krajiny Podbeskydské pahorkatiny, má celou řadu nenahraditelných hodnot, které je možné uvědoměle chránit, rozvíjet a využívat, ale také nerozvážně a nenávratně zničit. Tyto hodnoty i způsoby jejich ochrany jsou specifikovány i v územním plánu obce Janovice.

Osídlování území obce Janovice začínalo podél vodního toku potoka Říčka, který pramení na úbočí Kyčery na sousedním katastrálním území Krásná. Na katastrální území obce Janovice vtéká Říčka ostře zaříznutým údolím mezi vrchy Řehákův kopec a Škaruďok, dále se ale údolí Říčky rozšiřuje a Říčka protéká mírně zahloubena do zvlněné krajiny, které se zvedá na obě strany od vodního toku, přičemž na severu, za návrším „Na sodku“, přechází do údolí Baštice. Následně se údolí Říčky opět svírá a Říčka protéká pod Vidíkovem, mezi Malým Pahorek a Hradiskem, aby pronikla do údolí Bystrého potoka, do kterého se vlévá na samé hranici katastrálního území. V této linii také prochází hranice dvou geomorfologických podcelků – Frenštátské brázdy (okrsek Lysohorské podhůří) a Třinecké brázdy (okrsek Frýdecká pahorkatina).

 Janovice západ - Hradisko, Malý a Velký pahorek

Západní okraj katastrálního území obce Janovice - pohled východním směrem od Bystrého potoka. Zcela vlevo Hradisko patřící Frýdecké vrchovině vpravo Malý a Velký pahorek patřící Frenštátské brázdě.

Panorama Janovic z návrší Na sodku

Panorama obce Janovice při pohledu z mírného návrší Na sodku. V pozadí Malý a Valký pahorek, vpravo Hradisko a Vidíkov. Věž kostela sv. Josefa majestátně ční zarámována vzrostlými stromy alejí a původních zahrad.

Geomorfologie popisovaného území ovlivnila také charakter osídlení původního historického jádra obce Janovice.

Z urbanistického hlediska lze tuto část obce charakterizovat nejspíše jako údolní lánovou ves. Po březích potoka, někdy ale také jen na jednom jeho břehu, byly rozměřeny úseky přidělené jednotlivým zemědělským usedlostem. Tyto úseky tvořily šířku pozemkového pruhu a postupným obděláváním půdy se protahovaly dále za usedlost. Schéma údolní lánové vesnice tedy stojí na jednoduchém a racionálním principu jednoho pozemkového pruhu, který se táhl za zemědělskou usedlostí a dosahoval zpravidla až na hranice katastru.

Terén směrem od vodoteče zpravidla více či méně stoupal, takže nejobvyklejší sled kultur a způsobu obdělávání v pruhu za usedlostí postupoval v tomto pořadí: zahrada, pole, louky a les, který často v nejvyšších partiích pozemků přetrval. Plocha (pruh) pozemku přidělovaná jedné usedlosti se nazývala lán, odtud název údolní lánové vesnice. (Architektura českého venkova © Jiří Škabrada)

Zachování původní struktury sídla je jednou z největších hodnot, které Janovice měly. Janovice byly charakteristické svými rozsáhlými zahradami s extenzivní výsadbou ovocných stromů mnohdy volně přecházející do krajiny, umístěním staveb dle původní parcelace především kolem potoka Říčka i částečným zachováním typických místních staveb.

 

 

Zařadit mezi kulturní hodnoty Janovic pouze kostel Sv. Josefa, sad Petra Bezruče, kámen památce vzniku samostatné ČSR a památník obětem 1. a 2. světové války by bylo, při veškeré úctě, poněkud primitivní. Hodnotu kulturního dědictví má totiž dochovaný způsob zastavění obce jako celek. Tento celek je ale tvořen jednotlivými domy, zahradami a dokonce i jednotlivými stromy. Vše dohromady pak tvoří onen ráz obce, kam lidé rádi přicházejí a kam se rádi vracejí. Ten se ale vyvíjel stovky let. Co z něj zbylo, a jak rychle dnes mizí, snad posoudí každý sám.

Původní historické jádro obce Janovice je v platném územním plánu zahrnuto do ploch zastavěných stabilizovaných. Co to ale znamená? Stabilizovaná území jsou obecně chápána jako území, u nichž lze předpokládat jen malé a nepříliš významné změny. Jsou to území se zřetelným charakterem, který má v území zůstat i nadále zachován. V žádném případě to neznamená, že zastavěné území stabilizované lze dále zastavět bez rozmyslu a beze zbytku. Názory úředníků stavebního úřadu (ale bohužel i zástupců obce), že v Janovicích neexistuje tzv. regulační plán, a že tedy v plochách zastavěných stabilizovaných žádná regulace neexistuje, jsou naprosto mylné. Je to stupidita, která vede k postupnému zániku původního charakteru a identity sídla.

 

Janovice 2007
Janovice 2007Původní charakter zástavby na březích potoka Říčka je zde ještě zcela zachován. Dřevěnka, která pamatovala Rakouské císařství, přežila dvě světové války i následující totalitu, byla naposledy opravena v roce 1988. Oprava tehdy byla stavebním úřadem podmíněna zachováním charakteru lidové architektury.

Janovice 2007
Janovice 2009
Janovice 2014
Janovice 2018
Janovice 2018
Janovice 2018
Janovice 2018

 

Nikdo si snad nepřeje, aby nakonec měla pravdu nejmenovaná úřednice z Odboru územního plánování a stavebního řádku Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, která o Janovicích napsala:

Urbanistické hodnoty sídla jsou téměř nulové. Lze s úspěchem polemizovat s tvrzením, že naprostá většina domů v původním jádru obce má venkovský charakter. Domy v obci se neliší od objektů ve čtvrtích rodinných domů ve městech.

Tento trend představitelé obce naprosto ignorují. Nebo ho snad naopak z nějakého důvodu záměrně podporují? Pak ale měli tento záměr oficiálně zahrnout do územního plánu nebo například do strategického plánu rozvoje obce Janovice.

Pokud je to ale tak, jeví se jako velmi pokrytecké proklamace typu “Janovice jsou vstupní branou do Beskyd“ i proklamace o podpoře turistického ruchu. O úrovni místních služeb podporujících turistický ruch snad není nutné psát. Nebo si snad představitelé obce myslí, že turisté z měst budou do Janovic z daleka proudit v obrovských davech, aby se vyžili na workoutovém hřišti nebo v němém úžasu obdivovali  „novou dominantu obce, která jen září“.

Pro vesnickou zástavbu (nejen v Janovicích) bylo typické, že se u dispozičního řešení jasně uplatňovala přední a zadní strana domu. Přední strany byly osluněné, se vstupy a okny, zadní případně i zcela bez otvorů. Přední strana obrácená do ulice s bohatším členěním i výzdobou fasády, špaletová okna otevíraná ven s neodmyslitelnými muškáty, zdobené kazetové vstupní dveře s nadsvětlíkem, předzahrádky, to vše výrazným způsobem utvářelo přívětivý výraz vesnických uliček, po kterých se i dnes lidé rádi procházejí. Byl to i výraz úcty k veřejnému prostranství. Výstavba, která se v posledních několika letech začíná v Janovicích prosazovat díky lhostejnosti a nekompetentnosti úředníků i zástupců obce toto vše zcela popírá. Přímo vedle staveb z 18. nebo 19. století tak vznikají bezduché stavby s pultovou střechou obrácené do ulice holými stěnami s malými okénky od záchodů. Jak výmluvný je to signál ducha doby, výraz arogance a neúcty k okolí – všichni mi vlezte na záda.

Obcházení územního plánu obce se v plochách stabilizovaného území projevuje postupným drobením a zánikem původní parcelace, zastavováním původních zahrad naprosto nevhodnými stavbami i zcela nepokrytým nerespektováním regulací vyplývajících z obecných ustanovení územního plánu. Protože nemůžeme existující stavbu zvětšit o více než jednu třetinu, tak ji prostě odstraníme a nahradíme stavbou pětkrát větší. Úžasná je pak argumentace zodpovědných úředníků: „Stavební zákon přece nezná pojem „náhrada“ jedné stavby druhou. Vždyť přece řízení o odstranění původní stavby a řízení o umístění a povolení stavby nové jsou dvě zcela různá řízení. Bez regulačního plánu klidně povolíme ve stabilizovaném území i stavbu se zastavěnou plochou 600 m2 – jedná-li se o rodinný dům, nemůže být v rozporu s územním plánem.“ Jak to mají jednoduše vymyšlené. Jak je ale možné, že tito lidé tak vehementně postupují proti základnímu smyslu územního plánování, proti oficiální politice architektury a stavební kultury ČR, proti všem metodikám a doporučením Ministerstva pro místní rozvoj i erudovaných urbanistů? Jak je možné, že správní soudy opakovaně shledávají rozhodování těchto lidí jako nezákonné a oni to přesto zkoušejí stále znovu a znovu? Jak je možné, že tito lidé nehájí veřejný zájem? Jak je možné, že za své nezákonné rozhodování nenesou žádnou zodpovědnost? Kdo je vlastně platí?

A co na to nezávislí právníci?

Obec Janovice tak postupně ztrácí svůj původní charakter a přichází o jediný potenciál, který v dnešní době má. Nakonec i ty smutné ozvěny typických rysů tradiční zástavby, které přežily i invazi „Šumperáků“, mizí v nenávratnu.

Jistě, katastrální území Janovic není tvořeno jen výše popsanou „centrální částí“. Nacházejí se zde také daleko méně narušené a nesmírně krásné části původní krajiny i původního osídlení v místech osad kolem Bystrého potoka a obecně v jihovýchodní části katastru. Při výše popsaných trendech je ale otázkou, na jak dlouho.